Recenze 2.čísla zinu Underground Harmony



Z velké části díky Danovu věčnému pobízení a z menší části kvůli dlouhotrvajícímu nutkavému pocitu, že už bych konečně mohla zplodit něco, čím bych "obohatila" tento web, jsem se rozhodla pokračovat v nastoleném trendu recenzování některých zinů, v tomto případě se jedná o druhé číslo poměrně nového zinu Underground Harmony (viz recenze z 30.3. 2006).
Hned na úvod upoutá tentokrát barevná obálka, která dává autorům za pravdu, že co se týče grafického zpracování poskočilo UH oproti prvnímu číslu o několik stupínků výš.Teď si možná někdo řekne, proč se tady zabejvám takovejma malichernostma, ale když už jsem u tý formy, nemůžu si odpustit vyplísnit autoru zinu za stále příliš velký počet provopisných chyb. Možná jsem v tomhle směru zbytečnej perfekcionalista, ale myslim, že i undergroundový médium by se mělo snažit dodržovat alespoň "pravopisné minimum".
Nechme ale už těchto banalit a vrhněme se na mnohem důležitější obsah.UH, stejně jako v prvním čísle, dostává svého slova a předkládá nám koktejl rozhovorů, článků a recenzí týkajících se mnoha odlišných undergroundových subkultur. První rozhovor volně navazuje na interview s breakaři z předchozího čísla, tentokrát je ovšem uskutečněn se slečnou, a tak je čtenářum příbližen "svět freezů, flérů a footworků" očima ženského pohlaví. Pro příznivce hip - hopu (a samozřejmě nejen pro ně) je určen rozhovor s 2MS crew, ve kterém je mimo jiné naťuknuto téma vegetariánství mezi hip hopery, což by bylo dle mýho názoruv budoucnosti dost zajímavý téma ke zpracování.
Od úderných rapů se otočením stránky přemístíme do světa chomutovské HC/punk scény, kterou tu prezentuje mladá hardcore kapela Tommy Gun, respektive její kytarista. Ačkoliv rozhovor zabírá téměř půl časopisu :-), rozhodně nenudí, ba bych řekla, že patří k nejpovedenějším kouskům tohohle čísla. Následuje výbornej článek Desatero správného demagoga, kterej přesvědčivě vyvrací veškerý žvásty, kterýma se tak rádi ohání lidi, který si představují vegetariány a vegany jako průhledné, na kost vyhublé pomatence. Škoda, že k těmhle lidem se asi UH bohužel nedostane, a tak budou do konce života žít v podobných bludech. Skvělá mi přišla miniúvaha na téma kouření v uzavřených prostorách, konkrétně na koncertech.Ač jsem sama kuřačka, uvědomuju si, že svým jednáním nedobrovolně nutim ostatní hnojit si plíce spolu se mnou, a proto s autorem textu téměř ve všem plně souhlasím.
Abych tady ale jenom nechválila, nastává čas užít i trochu kritického slova. Týká se především článku zabývajícího se (ne)spojitostí anarchismu a punku. obsah je v pohodě, ale hlavní myšlenka by se dala vyjádřit maximálně na půl stránce! Autor měl ovšem zřejmě jiný názor a neustále nás dokonale bombarduje těmi samými argumenty, akorát jinak zformulovanými.Starý dobrý pořekadlo radí, že méně je někdy více a v tomhle případě je víc než výstižný.Tohle ovšem nemění nic na tom, že po obsahový stránce je UH 2 nabytej hodně kvalitníma věcma,mezi kterejma bych ještě chtěla zmínit rozhovor s technařema Gummo sound crew, krátký "průvodce" po stopách Velkého Bratra, trocha historie v článku o Terezínu či představení nové aktivity Tea Punx Crew.
Zdaleka jsem tady nezmínila všechno, co v UH najdete, což byl učiněno záměrně, abych nahlodala vaši zvědavost a vy jste se po novým čísle začali urychleně shánět. I přes mou mírnou kritiku totiž tenhle téměř šedesátistránkovej zine stojí za to!