Recenze: Brixton Cats - s/t

Brixton cats je další, poměrně nová redskins parta z Paříže. Kapela vznikla v roce 2002, od té doby vydali asi 6 písňové demo (který si můžete stáhnout na webových stránkách http://brixtoncats.propagande.org), natočili několik klipů/záznamů z koncertu (stáhnutelných rovněž na webu) a v roce 2005 vydali konečně plnohodnotný produkt - čtrnáctipísňové cd s odpovídající kvalitou.
CD jsem zakoupil na radu samotných Brixton Cats v jedné pařížské hospodě, kterou momentálně vlastní bubeník z Brigady Flores Magon. Ostatně Brixton Cats jsou s BFM po všech stránkách dost spjatí - v techtech se zabývají podobnými věcmi, často spolu vystupují a obě kapely jsou napojeny na francouzské CNT. Na mnoha místech se můžete dočíst, že Brixton Cats jsou hudebně někde mezi BFM a kanadskými Jeunesse Apatride. Já bych se přikláněl spíš k tomu druhýmu. Zatímco BFM válí spíš pomalejší Oi! s hrubším mužským vokálem, JA hrají spíš streetpunk/punkrock ve středním tempu s místy uřvaným, místy melodickým ženským zpěvem. A tahle charakteristika přesně sedne i na Brixton Cats. I když samozřejmě tu najdete i prvky, který jsou shodný s BFM, např. sborové zpěvy doprovázené silnou melodií a pod., ale teď už k samotnýmu cédu a jednotlivejm skladbám.
CD otevírá song s názvem FTP (Francs tieurs partisans - francouzské partyzánské jednotky bojující za 2.sv.války, jak jsme se dočet na google). Jak už to bývá, první song na cd je vždycky pecka a ani Brixton Cats nejsou vyjímkou. Skvělá melodie, sborový refrén, na konci zpěv doprovázený popěvkem "lálálá" od zbytku kapely, to je návod na složení jasnýho hitu. Teď však bohužel nastal čas vyjít na slunce s výtkou (snad jedinou): Všech 14 songů je si velice podobných. To, co jsem napsal o první skladbě bych mohl s malou změnou napsat i o třinácti dalších. Songy jsou dělané jak podle jednoho návodu a místy působí jak "horkou jehlou šité" (zkuste například začátky 4. a 10. songu), všechno se nese v jednom tempu a jednom stylu. Bohudík pro mě, tenhle styl mě zatraceně bere, takže tohle cd pro mě pořád zůstává jedním z nejlepších, jestli vás to však nechytne hned od začátku, nic překvapujícího už od toho nečekejte. Teď už ale zpátky k muzice. Druhej song "Palestine" je jasně nejlepší pecka s jasným postojem v textu. Skvělá melodie, obrovská řinoucí se síla, tohle musí každý zkusit! Asi nemá cenu popisovat každej song, obzvláště když si jsou občas podobný jako vejce vejci. Pro mě jsou nejlepší písně FTP, Palestine, Seche tes Larmes, 11 Septembre a Comptez sur moi. Texty jsou tak jak byste čekali orientovány jasně doleva. Co jsem si tak dovedl přeložit (v bookletu jsou texty bohužel pouze ve francouzštině), ve většině případů najdete už několikrát omletá témata: 11. září, Palestina, Carlo Giuliani (Carlo, Carlo, nikdy na tebe nezapomeneme) atd. Když bude čas zkusim pár textů přeložit. Abych to dovedl do úplnosti - v bookletu najdete texty, poděkování mnoha lidem a asi čtyři minifotky. CD je vydaný u Fire&Flames což akorát dokazuje, že FF je opravdu nejlepší label, co vydává ty nejlepší kapely. Další label je Solitude Urbaine (což slyšim poprvý), o kterym v bookletu najdete i nějaký informace.
I přes trochu špíny, kterou jsem na BC v recenzi naházel (zpětně si uvědomuju, že jsem to s tou podobností písní trochu přeháněl) je to jedno z nejlepších cd co jsem kdy slyšel s mnoha skvělými nápady, melodiemi a určitě i texty. Mě osobně tenhle styl sedne jak prdel na hrnec a věřim, že i vám se bude líbit. howgh!

mimochodem, na těhle stránkách najdete i report z konceru, kde Brixton Cats hráli.

více informací, texty, klipy a songy (z dema) ke stažení najdete na stránce www.brixtoncats.propagande.org